Benje neúprosný. Když není něco tok akorát, ančíse zas a znova. Až to jde...

Martin Kantor je člověk, o němž Ben hovoří jako o továrně na energii a jen vsupedativech. Martin nejenže nevynechá žádný z podobných kurzů a evia s obrovským nasazením a téměř bezchybně, je také častým objektem pro ukázky nováčkům, co člověk snese a co vydrží. Rozhodně si z nějaké natvrdo přijaté rány či kopu mnoho nedělá...

S ešli se na něm instruktoři od městské a státní policie, od armády a dalších bezpečnostních složek. Cílem bylo naučit se opět něco nového, ač by se mohlo zdát, že vše se odehrává ve stejné rovině. Není to pravda = pravidelní účastníci takového kurzu, jejichž j již dobře známe, jsou toho důkazem. Témat může být nepočítané. Navíc opakování ;e jak známo matka moudrosti a vzhledem •; tomu, že vždy na těchto výcvicích jde o práci se zbraní a úkony s ní se musí dít automaticky a bezpečné, je jistý dril v tomto směru nejen na místě, ale doslova nezbytnou nutností.

JE TO JEN NA NICH

t třech výcvikových dnech byl proto ten první, jenž začal v pátek odpoledne, věnován opět základům střelby. Jak tasit zbraň, jak ji nataho-rat postojům: jak správné stát, klečet. J)nes, tedy v sobotu, jsme už pokročili," říká asistent a pravá ruka vedoucího výcviku René iváčik. Séfinstruktorem pak není nikdo jiný zež u nás již populární a známý profesionál 3en David Dror, který podobné výcviky vede dá se říci po celém světě. „Dnes žáky učíme, jak se otáčet tělem ve stoje, v kleče a střílet na různé vzdálenosti. Protože spousta z nich je naučená na nějaký svůj systém, který dělají patnáct dvacet let, je hodně těžké je předělávat najednou.

Což není samozřejmě ani prakticky možné, takže se jim spíš snažíme ukázat, že existují i jiné možnosti, jak se dají používat a naučit. A jestli si z toho něco vezmou už je jen a jen na nich." Tato slova jsou trefou do černého, jak se vzápětí ukazuje. Instruktoři jsou na palebné čáře a Ben, jak tady šéfinstruktorovi všichni říkají, vysvětluje přes tlumočnici, v čem je rozdíl a jaká jsou pravidla při střelbě na blízko a na dálku. Někteří nesouhlasně vrtí hlavou a dávají i slovně najevo, že se jim cosi nezdá, nelíbí. Mají na to právo, jsou to dobrovolníci, kteří si kurz objednali a zaplatili.

BĚHAT, ZASTAVOVAT A NÁSLEDNÉ STŘÍLET

„Nyní pokračujeme výcvikem střelby na různé vzdálenosti, pak připravíme něco z taktiky, stej-dže, aby se naučili, jak třeba vykrývat rohy, jak vstupovat do místnosti, běhat se zbraní a zastavovat. V neděli pak budou pokračovat v dalším taktickém výcviku a čeká je závěrečný takzvaný pekelný den."

Pekelný den spočívá podle Reného Hlaváčika v tom, aby si žáci uvědomili, že i při enormní únavě a psychickém stresu, jsou jejich hranice možností mnohem dál, než si myslí. Na půdě střelnice adepti výcviku zatím se

zaslepenými zbraněmi vybíhají z palebné čáry rychlým během, aby se po několika metrech naučili správné zastavit, což se děje jakýmsi systematickým zadupáním. Ben mnohde nesouhlasně vrtí hlavou a následně lidi opravuje a ukazuje chyby - takhle ne, nešourat nohama, na trávě byste uklouzli, pořádně v cíli zvedat nohy a na místě se doslova zadupat do země. Pak, když je takto střelec zafixován, vystřeluje před sebe natažené ruce se zbraní a zamíří na cíl. Někteří zase mají příliš velký záklon, jiní ruce se zbraní napřahují ještě při „zadupávání se", což je také špatně a tak podobně. Ben trpělivě vše znovu a znovu vysvětluje, předvádí a posílá lidi na palebnou čáru a velí ke startu. Poprvé, podruhé, podesáté, popatnácté... Až se chyby více méně odstraní. Někomu to trvá méně, jinému déle. Cvičí a opakují ale všichni do jednoho. Kolektivní duch je zde něčím, co usnadňuje snášet dril a dělat věci zautomatizované.

JE DOBRÉ ZEPTAT SE PROČ...

Říkám instruktorovi Hlaváčikovi, že někteří kur-zisti mají výhrady k tomu či onomu a on odpoví, že o tom ví a prozradí také, z jakých složek ti lidé jsou. A dodává:

„Klidně to ve své reportáži napište. Vždyť tady je to o komunikaci. Když se mi něco nelíbí, je potřeba to říci a zeptat se, proč se to tak po mně chce. Je to dokonce důležité, špatné je nechat si pochybnosti pro sebe a s nimi tak přistupovat k výcviku. To není dobré. Důležité je říci to a zeptat se proč. A my jim ukážeme proč to a ono děláme právě takhle, proč neděláme to, nač jsou oni zvyklí. Jdu-li na takový to výcvik, je potřeba si uvědomit, že Ben má prostě mnohaleté zkušenosti z Izraele, kde jsou neustále ve válečném konfliktu, jde jim o život. A systém co nejúcinnějšího výcviku tam vypilovávali mnoho let a v drsných podmínkách, aby ho dostali na takovou úroveň, jakou má nyní. Což u nás, v Cechách, možné není, protože - buďme rádi - zde takové podmínky jako v Izraeli nejsou."

STŘÍLEJÍ DOBŘE, ALE...

Zeptám se, co se dalo za dva dny vypozorovat, jak by se dali adepti výcviku charakterizovat. Odpovědí je, že všichni jsou střelecky dobře fundovaní, střílejí velice dobře. Ale ukazuje se - a oni prý to hlavně pociťují sami na sobě - že jakmile se střílí poněkud pod tlakem a ve stresu, není to zdaleka tak jednoduché, jako přijít na střelnici v klidu a odpočatý. A hezky se posta-

Uměni zastavit v běhu se zbraní tak, aby se člověk v okamžiku bezpečně zafixovat na místě a mohl střílet by se mohla zdát lapálií... jenže není. Policisté to museli nacvičovat než bylo vše tak, jak má být, mnohokrát...

vit, v klidu si zamířit a vypálit pohodově svých patnáct kulí. A pak se poplácat po ramenou, jak je mám všechny hezky v desítce. „Jak jste už jistě poznal, třeba když jste byl s námi na výcviku ochrany VIP osob, alfou a omegou toho, co my lidi učíme, je střílet v maximálním stresu a v maximální či po maximální zátěži. Teprve potom se vlastně ukáže, jak dobře či špatné střílíte," tvrdí a ví své René Hlaváčik.

DO 15 METRŮ A BLÍŽ JE TO 0 RYCHLOSTI

Ben zatím na střelnici vysvětluje rozdíl mezi střelbou na různé vzdálenosti, v podstatě ale na blízko a na delší vzdálenost. Cvičí se zase s bezpečnostními kolíky v hlavni zbraně a střelbu si účastníci kurzu imitují jako děti při hře na

vojáky známým ta ta ta ta ta... Spolu s dupáním to vypadá dost legračně, ale účel je to, co světí prostředky. Ptám se, v čem je rozdíl a co Ben vlastně vysvětluje. Vyrozuměl jsem z Benových slova z hlasové kadence onoho ta ta ta, že na dálku se střílí pomaleji. Nebo se mýlím? „Nemýlíte," přisvědčuje René Hlaváčik. „Střelecká kadence při střelbě na vetší vzdálenost musí být pomalejší. Když jste v bojové situaci a blízko terče, tak to tam prostě musíte vysypat. Pět šest kulí v rychlosti do útočníka vysypat. Čím jste dál od cíle, musí být kadence střelby pomalejší, protože i přesnější. Na krátkou vzdálenost vám stačí zabodnutí prstu na cíl a máte všechno hezky ve středu. Čím jste dál, musíte víc a víc mířit, práce se spouští je pomalejší a pomalejší." Ben dodává, že u nich to mají naučené tak, že do patnácti metrů to sypou do cíle rychle a blíž

všech šest ran. Je vidět, že se chtějí instruktoři něco naučit a já jsem tady pro to, abych jim podal veškeré informace. Musíte jim uměl ukázat, jak se zdokonalit a nemám na mysli jenom samotné střílení, je to také o tom umět lidem vysvětlit, jak to mají udělat."

a tak. Létám různě a už mám dva pasy, protože se mi tam všechna ta razítka prostě nevejdou. Létám různě plnit různé úkoly, ale jen když chci. Není to jako v armádě, že musíte a bašta. Ne. Záleží na tom, o co jde, jaká ta situace je, zda se vám líbí či ne a podle toho, co

NEBEZPEČNY DZOB

se bude dít, si vyberete skupinu, se kterou chcete pracovat a jdete." Konkrétněji sděleno například v Jižní Americe, Kolumbii a dalších dochází často k únosům bohatých lidí, dětí a podobné. Pojišťovny pak oslovují takové firmy v jaké pracuje i Ben a požádají je coby odborníky o vyhodnocení situace, zda to za to stojí či ne,

Ben je oproti našemu prvnímu setkání hovornější a otevřenější, čehož využívám k položení některých ryze osobních otázek. Minule o sobě hovořit nechtěl. Nyní, zdá se, je situace nadějnější. Ale prý jen když bude na přední stránce

---- Ale do patnácti metru se prý dá

použít rychlejší střelba. Nad patnáct výše už - _j; být pomalejší.

UMĚT UYSUĚTIJT, JAK BYT LEPŠI

našeho časopisu, směje se. A tak se dozvídám, že se sice živí jako instruktor s širokým akčním rádiem, ale účastní se také misí

Pravá ruka Bena Davida Drora při výcviku policejních instruktorů - instruktor střelby René Hlaváčik

je-li reálná šance na úspěch a pokryjí to penězi. Když ano, tým odletí a pokusí se rukojmí zachránit. Nebezpečný džob!

či operací různého zaměření a pro

různé společnosti. Takže byl třeba ^s ......'•

dvakrát v Kolumbii, kde osvobozoval rukojmí, i v Africe. Tyhle mise trvají nékdy měsíc, dva měsíce i více. .Na společnost se obrátí klient, společnost nás zavolá a my jedeme. Ano, většinou jde o nebezpečné záležitosti," přikyvuje Ben. Jednou si vás zavolá pojišťovací společnost, jindy třeba rodina. Většinou to stojí značné peníze, protože si musíte najmout jistou techniku, vrtulník nevyjímaje

--RUKQJMJJSOU

SLOŽITÁ ZÁLEŽITOST

Ben říká, že osvobozujete-li rukojmí v té které zemi, prakticky žádná pravidla neexistují. Stranou prý jde i vláda, dělá, že nevidí. Nikdo jim nebrání. Tým se dostaví se zbraněmi a se vším, co k osvobození rukojmí v daných podmínkách bude potřebovat.

„V funí Americe únosci berou rukojmí zpravidla

íe pasza a tedy i čas přivítat se s Benem Davi-■ - ' : : i položit mu pár otázek. Krká, že • ■ ■ :-řju všichni poměrně dobře. Ale že ěpši to může být vždycky. .<mřím se špatné návyky u lidí předem elimi-■m£ protože jde především o jejich bezpečnost. N~~umůt~~ s» myslet, že když jste profesionál, umíte mž vedou a být nafoukaný. Protože pak zpravidla ■Ur uděláte chybu, která může být osudná, vaše ; _7- musíte mít pořad pod kontrolou.

vydechnete, uděláte kontrolu ;—. ; ■ ■::ku. prostě tak, jak lo učíme. Pro-stát, že mu zbraň vystřílí e neexistuje. Ale protože jde v kurzu ■<-:. učíme je jak učit své žáky —aSttdabf. Tihle jsou z větší části dobří. A když

- .....r.ípněm je být ještě lepší a pak

--. : ;■ stále co se učit a pláli to liáďi jste sami, když jste přijeli, že jeden ■-■ střílelo naostro, trefil terč - - :■■:»! mu, v čem je problém,

y m£ iádýmak a napříště posadil do terče

na nějaké místo v džungli. Vojáci nic neví a ro-{2B$> prosí, aby jim unesené dítě či příbuzného

» i. Odpovědné instituce pak zavolají nás. přijedeme, pohovoříme s velitelem armády, ■dostaneme mapy a informaci nad mapou zpravidla typu možná jsou tady nebo tady, přesně nevíme. Pak si uděláme plán, vyšleme několik lidí obhlédnout situaci. Bývá nás zpravidla dvanáct třináct Takovýchto speciálních týmů máme několik právě v Jižní Americe. Učíme je, jak pracovat, co dělat. První dny je to vždy psychologická válka mezi námi a únosci, pak se hledá řešení, dohadujeme se o výkupném a dalších věcech. Pak následuje buď akce a nebo nic. V posledním případě se pak podezřelou oblastí přežene armáda. Mnohdy je to opravdu velmi složité. "

0 penězích. „Řeknou-li mi třeba, že jde o něco hodně nebezpečného a že mně za to dají třeba milion, možná to vezmu,

možná ne. A nikdy," zvedne Ben ukazovák, „nikdy, nikdy, nikdy neděláme věci kriminálního charakteru. Víte co myslím. Nespojujeme se s lidmi, kteří prodávají a pašují drogy nebo zabíjejí lidi na zakázku. Nikdy. Jsme tady pro ty, co pomoc potřebují. I když na to třeba nemají peníze. Například jsme pracovali pro jednu ženu zadarmo, když jí v Africe unesli syna, který tam přišel pracovat. Neměla peníze na výkupné. Cítil jsem, že bych jí měl pomoc a v takovéto situaci s tím souhlasí

1 celý tým. Peníze jsou dobré, ale je ještě něco víc

než ony. Třeba pocit, že jste pro někoho udělali něco dobrého."

Ben přizná, že v poslední akci, kdy šlo o rukojmí, byl naposledy před čtyřmi měsíci poblíž Mexika. Tahle akce proběhla i sdělovacími prostředky.

Ben tvrdí, že už pro něj není lehké tenhle džob dělat. Asi i proto, že má tříletou dceru. Ta sice pochopitelně ještě nestřílí, ale bude umět střílet, dušuje se. Protože si myslí, že je dobré, aby lidi věděli jak střílet. „Dává jim to pocit bezpečí. Specielně když žijete v Izraeli a nevíte, kdy na vás odkud co přijde. Možná budete jednou potřebovat ochránit svou rodinu... co vy víte?

NĚKDY I ZADARMO

Ben dodává, že dnes už bere jen opravdu zajímavé případy a že všechno v životě je

Ben umí věci vysvětlit i ukázat. Nikdy nezvyšuje hlas a je velmi, velmi trpělivý učitel...

Šéf instruktor a jeho asistent sledují bedlivě, kde je něco vykonáváno nesprávně